Zlatá půluncová medaile 150. výročí narození Alfonse Muchy - rok 2010

Materiál : zlato - Au 999,9

Hmotnost : 15,56 g

Průměr : 28 mm

Provedení : proof

Hrana : hladká, číslovaná

Náklad : 600 ks

Autor : Luboš Charvát

Rytecké úpravy : Bc. Miroslav Schovanec, DiS.

Emise : srpen 2010

Ražba : Česká Mincovna a.s.

Zlatá medaile je opatřena ochrannou plastovou kapslí a uložena do dárkové, tmavě červené krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České mincovny.

Alfons Mucha

(24. července 1860 – 14. července 1939)

    Ačkoliv je Alfons Mucha v současné době považován za jednoho z nejznámějších českých umělců, jeho cesta k úspěchu nebyla jednoduchá. Narodil se v Ivančicích u Brna v rodině soudního zřízence, po ukončení obecní školy studoval v Brně na Slovanském gymnáziu a pro přivýdělek zpíval ve svatopetrském chrámovém sboru. Po absolvování gymnázia začal pracovat jako písař u ivančického soudu a zároveň se snažil o přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze. V přijímacím řízení neuspěl, přesto se nepřestal ve volných chvílích věnovat činnostem, kde mohl uplatnit své výtvarné nadání, a to zejména při tvorbě dekorací a plakátů pro ochotnická divadelní představení.

    Od roku 1879 byl Mucha zaměstnán u vídeňské firmy Kautsky-Brioschi-Burghardt vyrábějící divadelní kulisy a opony a zároveň začal navštěvovat první kurzy malířství. Etapa Muchova působení ve Vídni však byla krátká – na konci roku 1881 vyhořelo jedno z největších vídeňských divadel, Ringtheater, firma Kautsky-Brioschi-Burghardt ztratila svého největšího zákazníka a Mucha byl z firmy jako nejmladší propuštěn.

    Po návratu z Vídně se usadil v Mikulově, kde získal zakázku na výzdobu zámku Emmahof (Emin dvůr) hraběte Eduarda Khuen-Belasiho nedaleko Hrušovan nad Jevišovkou a krátký čas poté pobýval i u jeho bratra Egona v rodovém sídle Khuenů na hradě Gandegg v Tyrolích. Na podzim 1885 nastoupil do předposledního ročníku Akademie v Mnichově a po absolvování dvouletého studia pokračoval Mucha, podobně jako jiní čeští malíři té doby, ve studiích v Paříži na Académie Julian.

    V Paříži Mucha získává první zakázky na ilustrace do časopisů jako např. La Vie Populaire, Le Petit Français Illustré, L’Illustration, Figaro Illustré, nebo Illustration a začíná tvořit v nově se formujícím stylu, art nouveau. Zanedlouho se jeho kresby objevují i v Čechách v časopisech Zlatá Praha a Světozor. Na sklonku roku 1894 byl pověřen urychleným vytvořením plakátu pro hru Gismonda, ve které hrála nejslavnější herečka té doby, Sarah Bernhardtová. Vznikl plakát, který ovlivnil celou jeho další kariéru. Dílo bylo přijato s velkým nadšením a z náhodné spolupráce vzešla smlouva, na jejímž základě Mucha kreslil pro Sarah Bernhardtovou i v následujících šesti letech. Muchova první větší vlastní výstava byla uspořádána v prestižním Salon des Cent v Paříži roku 1897 — výstava pak měla reprízy ve Vídni, Mnichově, Bruselu, Londýně, New Yorku a ve stejném roce proběhla i v Muchově v rodné zemi, v Topičově salónu Praze, kde bylo jeho dílo přijato s nadšením. Tento úspěch na domácí půdě se však ukázal jako dočasný. Navzdory uznání v zahraničí se doma Mucha stával předmětem kritiky pro přílišný ornamentalismus a byl vnímán jako francouzský, nikoliv český umělec.

    Počátek 20. století přinesl Muchovy největší úspěchy v Paříži. Roku 1900 byl vyznamenán na pařížské světové výstavě stříbrnou medailí a Řádem Čestné legie. Dále rozšiřoval oblast své tvorby a začal se věnovat také navrhování šperků a sochařství. Od roku 1904 působil střídavě v USA a ve Francii a od roku 1906 se usadil natrvalo ve Spojených státech. Do rodné země se vrátil roku 1910, aby se podílel na výzdobě Primátorského sálu Obecního domu. Po návratu do Čech si zřizuje ateliér na zámku Zbiroh, kam se s rodinou stěhuje na 18 let, neboť zde nalézá vhodný ateliér, v němž by mohl zahájit práci na cyklu velkoformátových monumentálních obrazů zachycujícím dějiny Slovanů s názvem Slovanská epopej.

    Po vzniku samostatného československého státu dává své tvůrčí schopnosti plně do jeho služeb. Již osm dní před vznikem samostatného Československa, 20. října 1918, byl požádán o vytvoření návrhu nových československých známek. Nedlouho poté následovaly návrhy na československé peníze – nejprve to byla desetikoruna, stokoruna a pětisetkoruna vydané roku 1919. Motiv původně použitý pro reklamní plakát pojišťovny Slavie se objevil na stokoruně z roku 1920, na pětisetkoruně roku 1923 byl Muchův obraz legionáře, v roce 1927 vytvořil Mucha rub desetikoruny a v roce 1929 padesátikorunu. Muchovy návrhy na bankovky jsou ke shlédnutí v expozici České národní banky v Praze.

    Roku 1919 bylo s velkým úspěchem vystaveno prvních 11 obrazů Slovanské epopeje v pražském Klementinu a 1. října 1928 byl celý cyklus oficiálně věnován městu Praze a vystaven ve Veletržním paláci, následně pak roku 1930 v Brně na Výstavišti. Mucha si v darovací smlouvě vymínil, že Epopej bude zveřejněna a důstojně umístěna v novém výstavním pavilonu. Jelikož však nebylo stanoveno datum, do kdy k tomu mělo dojít, město řešení této nákladné otázky stále odkládalo a tato situace trvá dodnes. V současné době je Slovanská epopej k vidění na zámku v Moravském Krumlově.

    Po vpádu německých vojsk do Československa byl Alfons Mucha jako svobodný zednář jedním z prvních zatčených gestapem. Po výslechu se sice mohl vrátit domů, avšak pro jeho nalomené zdraví měl fatální následky a 14. července 1939 zemřel.

Zdroj : internetové stránky ČNB