2014 - Stříbrná mince Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 450. výročí narození Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Proof - emise červen 2014

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : akademický malíř Vladimír Pavlica

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,35 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita (Proof)

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *"

Limitovaný náklad : 10.500 ks

Emise : 11. červen 2014

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

Na lícní straně mince je vyobrazen výřez titulní strany cestopisu Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic „Putování aneb cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta“, přes kterou je vyobrazen Kryštof Harant na velbloudu. Pod vyobrazením Kryštofa Haranta je jeho heslo „Virtus ut sol micat“ ztvárněné jako notový záznam. Vpravo od výřezu titulní strany je motiv mandolíny, vlevo je plachetnice na moři. Nad výřezem titulní strany je kompozice heraldických zvířat z velkého státního znaku ve štítech – uprostřed je český lev, vlevo moravská orlice a vpravo slezská orlice. Po obvodu mince je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Minci razila Česká mincovna v Jablonci nad Nisou. Její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při spodním okraji mince. Celé mincovní pole je na lícní straně vyplněno dekorem čtyřcípých hvězd.

Na rubové straně mince se nachází portrét Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Vpravo od portrétu je erb Kryštofa Haranta, který částečně zasahuje do límce. Po obvodu mince je text „KRYŠTOF HARANT Z POLŽIC A BEZDRUŽIC“. Při pravém a levém okraji mince jsou letopočty „1564“ a „2014“. Pod letopočtem „2014“ jsou iniciály autora výtvarného návrhu dvousetkoruny akademického malíře Vladimíra Pavlici, které jsou tvořeny písmeny „VP“ v rámečku. Celé mincovní pole je na rubové straně vyplněno dekorem čtyřcípých hvězd.

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

(1564 – 21. června 1621)

    Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic patřil mezi osobnosti, které lze opravdu označit přídomkem renesanční. Byl spisovatelem, diplomatem, válečníkem, cestovatelem i hudebníkem. Pocházel ze starého šlechtického rodu z Polžic u Bezdružic na Plzeňsku, sám se však narodil na hradě Klenovém. Ve dvanácti letech odešel na přání svého otce do Innsbrucku, kde se stal pážetem na dvoře arciknížete Ferdinanda III. Tyrolského. Zde si za dobu svého pobytu osvojil všestranné vzdělání, kromě jiného ovládal sedm jazyků. S arciknížecím dvorem se také zúčastnil řady cest po Německu a Itálii. Roku 1584 mu zemřel otec a Kryštof Harant se vrátil zpět do Čech, kde se spolu s bratry ujal správy zděděných statků. Roku 1588 se oženil s Evou Kateřinou Černínovou z Chudenic a měli spolu dvě děti.

    Když v roce 1593 vypukla válka s Turky, Kryštof Harant se přihlásil k jezdeckému pluku hraběte Sebastiana Šlika. V poli strávil čtyři roky a když se v roce 1597 z války vrátil domů, za své vojenské služby byl císařem Rudolfem II. odměněn ročním platem 700 zlatých. V té samé době mu zemřela na mor žena a obě děti si k sobě vzala na výchovu její sestra. Patrně i pod vlivem této události se rozhodl společně z Heřmanem Černínem z Chudenic vydat na pouť do Svaté země. V dubnu 1598 vyrazili na cestu, která trvala až do října 1599. Z Plzně cestovali přes Innsbruck do Benátek. Odtud vypluli na Krétu a Kypr, dále pokračovali do palestinské Jaffy. Z Jaffy se vydali do Jeruzaléma, Jericha, k Mrtvému moři, do Betléma a až do Egypta. Z Alexandrie se pak na benátské kupecké lodi přes Krétu vydali zpět do Benátek.

    Po návratu z cesty se Kryštof Harant seznámil s císařem Rudolfem II., který pobýval v Plzni i se svým dvorem z důvodu morové epidemie, která propukla v Praze. Císař mu udělil titul tajného rady a roku 1601 ho jmenoval svým komorníkem. V roce 1603 se Harant podruhé oženil s paní Barborou, vdovou po Karlu Škopkovi z Bílých Otradovic a na Pecce, čímž získal držení poloviny zámku Pecka. Během vpádu Pasovských do Čech stál Kryštof Harant na straně císaře Rudolfa II., přesto však zůstal určitou dobu u dvora i za panování vítězného Matyáše I. Císařem byl dokonce povýšen na dvorního radu, ovšem brzy byl ze všech funkcí propuštěn. Vrátil se na Pecku, kterou nechal přestavět, a věnoval se zde převážně komponování hudby.

    Okolo roku 1618 přestoupil Kryštof Harant k protestantství a přidal se na stranu vzbouřených stavů. V roce 1619 byl spolu s Odolenem Pětipeským na pražském sněmu jmenován vojenským komisařem krajů slánského, litoměřického, žateckého a rakovnického. Když se Jindřich Matyáš Thurn rozhodl zaútočit na Vídeň, Kryštof Harant se stal jedním z jeho velitelů. Stavovské dělostřelectvo však mělo jen deset děl, a proto také musel Thurn odtáhnout s nepořízenou, když se na obzoru objevily císařské posily. Přesto se však Kryštofu Harantovi podařilo odstřelovat císařský palác. Po návratu z Vídně se Kryštof Harant za panský stav hradeckého kraje účastnil generálního sněmu, kde se projednával projekt ústavy stavovského státu. Hlasoval také pro sesazení Ferdinanda II. a pro volbu Fridricha Falckého českým králem. Na generálním sněmu byl také jmenován královským komorním a dvorním radou a poté presidentem České komory.

    Po bitvě na Bílé hoře, které se však osobně neúčastnil, odjel z Prahy na Pecku. Tam byl následně zajat oddílem Valdštejnova vojska a dopraven do Prahy. Po formálním vyšetřování byl rozsudkem z 19. června 1621 odsouzen k trestu smrti. Jedním z hlavních důvodů byla jeho konverze k protestantství, jako přitěžující okolnost se mu připočetlo i ostřelování císařského paláce ve Vídni. Kryštof Harant byl popraven spolu s ostatními českými pány 21. června 1621 na Staroměstském náměstí.

    Z širokých aktivit Kryštofa Haranta z Polžic je dodnes ceněno jeho literární a hudební dílo. Do dějin literatury se Kryštof Harant zapsal svým cestopisem popisujícím pouť s Heřmanem Černínem z Chudenic, který pod názvem Putování aneb cesta z Království českého do Benátek a odtud po moři do země Svaté, země judské a dále do Egypta poprvé vyšel v roce 1608. V knize se projevilo nejen Harantovo literární nadání, ale knihu dokonce sám ilustroval. Z Harantova hudebního díla se dochovala jen část. Ačkoli komponoval jen příležitostně,jeho skladba skládané v dobovém intrnacionálním polyfonním slohu – Kryštof Harant je především ceněn jako reprezentant franko-vlámské polyfonie v Čechách – vynikají nad soudobou hudební produkcí hlavně svou vyspělou profesionální úrovní. Známá je především pětihlasá mše Missa quinis vocibus super Dolorosi martir či pětihlasé moteto Maria kron, die Engel schon.

Zdroj: internetové stránky ČNB