2013 - Stříbrná mince Alois Klar, b.k.

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 250. výročí narození Aloise Klara, standard - emise duben 2013

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : Branislav Ronai

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,2 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : běžná kvalita (standard)

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 6.900 ks

Emise : 10. duben 2013

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (Proof) !!!

Na lícní straně mince je motiv ruky, kterou je čteno Braillovo písmo na Pichtově psacím stroji. Pod vyobrazením ruky je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „Kč 200“. Na psacím stroji je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Ve spodní části psacího stroje je ukázka abecedy v Braillově písmu. Pod vyobrazením psacího stroje je v Braillově písmu nápis „Aloys Klar“. Minci razila Česká mincovna, její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je vpravo od psacího stroje.

Na rubové straně mince se nachází portrét Aloyse Klara, který je v pravé části částečně překryt vyobrazením budovy Klarova ústavu slepců a podpisem Aloyse Klara. Při levém okraji mince je opis „ALOYS KLAR“. Vlevo od portrétu jsou letopočty „1763“ a „2013“. Autorem mince je pan Branislav Ronai. Jeho iniciály tvoření spojenými písmeny „BR“ jsou pod límečkem na portrétu.

Aloys Klar

(25. dubna 1763 Úštěk – 25. března 1833 Praha)

    Aloys Klar se narodil roku 1763 v Úštěku. Studoval v nedalekých Litoměřicích a poté v Praze, kde získal roku 1782 doktorát filosofie. Roku 1786 se stal profesorem gramatiky jezuitského gymnázia v Litoměřicích, kde působil také od roku 1798 jako katecheta. Zde se také 9. září 1800 oženil a narodili se mu tři synové. Za zásluhy byl oceněn 3. července 1801 titulem čestný občan města. V roce 1806 byl jmenován profesorem řečtiny a klasické literatury na pražské univerzitě. Svá filosofická, jazykovědná a básnická díla publikoval v němčině, např. Zpěvy ke mši, Svatí apoštolové, O deklamaci a deklamatorických cvičeních, Výběr básní pro deklamační cvičení či O důležitosti řeckého jazyka pro dokonalejší vzdělávání a důkladnou učenost.

    Vedle činnosti učitele se Klar již na rodném Litoměřicku věnoval dobročinným činnostem, zejména péči o nevidomé. Roku 1807 stál u zrodu soukromého ústavu pro výchovu a léčení slepých dětí v Praze na Hradčanech, který založil s manželkou Rosinou, synem Pavlem Aloisem a jeho ženou, rozenou Vratislavovou z Mitrovic. Pro tento ústav vypracoval stanovy, byl jeho ředitelem a řídil také vyučování. Na podporu mladých talentů založil nadaci pro mladé umělce a pro chudé studenty filosofie. Soustavný zájem o vzdělávání nevidomých a jejich obživu vyústil roku 1832 v otevření Ústavu pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců, pozdější Klarův ústav. Klarovým cílem bylo naučit slepce nějakou činnost, kterou by se pak sami mohli živit. Ústav financoval ze svých příjmů z literární činnosti. Roku 1831 byl jmenován čestným měšťanem města Prahy. Zemřel o dva roky později ve věku 70 let a je pochován v Praze. Byl velkou humanistickou osobností přelomu 18. a 19. století.

    V jeho práci pokračoval i jeho syn Pavel Alois Klar (1801-1860), který vystudoval práva, ale přesto se věnoval po celý svůj život péči o nevidomé. Otcem založený slepecký ústav řídil a značně zvelebil. Sám na sklonku svého života shodou osudu oslepl. Po Pavlově smrti převzal (dle otcovy závěti) řízení ústavu mladší z jeho synů Rudolf Maria Klar (1845-1898).

    Ústav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců byl vybudován na pozemku, který Klarovi věnoval císař František I. na malostranském prostranství. Budova s velkou kaplí archanděla Rafaela byla postavena až po Klarově smrti v letech 1836-1844 pod dohledem Klarova syna Pavla Aloise Klara, druhé křídlo dostavěl v letech 1884-1885 jeho vnuk Rudolf. V kapli jsou cenné fresky a sochy od E. Maxe, který vytvořil i reliéf na štítu budovy, znázorňující biblický příběh Tobiáš uzdravuje slepého otce. Podle Klarova ústavu a na počest jeho zakladatele Aloyse Klara dostalo prostranství před ústavem v roce 1922 název Klárov. Budova sloužila slepcům až do poloviny 20. století, pak ji převzal Úřad vlády. Dnes je v budově Česká geologická služba a prostranství je rušnou dopravní křižovatkou se stanicí metra.

    Pokračovatelkou Klarova ústavu je Střední škola Aloyse Klara v Praze 4-Krči, určená pro vzdělávání žáků se zrakovým postižením a speciálními vzdělávacími potřebami.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB