Stříbrné mince České republiky roku 2012

Emisní plán ČNB r. 2021-2025                              Emisní plán České Mincovny r. 2020

 

2012 - Stříbrná mince Rudolf II., b.k.

2012 - Stříbrná mince Rudolf II., b.k.

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 400. výročí úmrtí Rudolfa II., standard

Více informací


1 190Kč vč. DPH

1 zboží na skladě

Upozornění: poslední kus skladem!

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 400. výročí úmrtí Rudolfa II., standard

 

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : ak. sochařka Majka Wichnerová

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,3 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : běžná kvalita (standard)

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 8.100 ks

Emise : 11. leden 2012

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

 

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (Proof) !!!

 

Na lícní straně dvousetkoruny se nachází přepis jezdeckého portrétu Rudolfa II. od Aegidia Sadelera a vpravo od podobizny císaře je český lev v oválu. Ovál je částečně překryt monogramem Rudolfa II. Ve spodní části dvousetkoruny je přepis rytiny z roku 1606 zobrazující Prahu, přes kterou je nápis „PRAGA“. Při levém, horním a pravém okraji dvousetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Minci razila Česká mincovna, její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při levém okraji dvousetkoruny vlevo od zadních nohou koně.

Na rubu dvousetkoruny je portrét Rudolfa II. podle dobové rytiny od Aegidia Sadelera. Vpravo od portrétu Rudolfa II. je habsburský orel, částečně zakrytý portrétem, a pod portrétem je podpis císaře. Vpravo od podpisu císaře jsou letopočty „1612 – 2012“. Při levém okraji dvousetkoruny je opis „RUDOLF II.“. Autorkou dvousetkoruny je akademická sochařka Majka Wichnerová, její iniciály tvořené písmeny „MW“ jsou při spodním pravém okraji dvousetkoruny.

 

 Rudolf II.

(18. července 1552 Vídeň – 20. ledna 1612 Praha)

    Římský císař, český, uherský a chorvatský král patřil k výrazným osobnostem přelomu 16. a 17. století. Byl synem císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské, jeho rodiče byli bratranec a sestřenice. Ve 12 letech byl z rozhodnutí dědečka Ferdinanda I. poslán na výchovu do Španělska, odkud se vrátil v roce 1571. Přivezl si nadprůměrné vzdělání a zájem o umění a alchymii.

    Zásluhou otcova vyjednávání byl 22. září 1575 korunován českým králem, o měsíc později pak i římským císařem. Přes požadavek českých stavů stále sídlil ve Vídni. Po smrti Maxmiliána II. se Rudolf ujal 12. října 1576 vlády. Zhoršily se však jeho vztahy s bratrem Matyášem, intrikovali proti němu i Ferdinand Tyrolský a Karel Štýrský. Spory s rodinou byly jedním z důvodů, proč Rudolf roku 1583 přesídlil do Prahy.

    Již od roku 1578 se u Rudolfa začala projevovat psychická nevyrovnanost, která se postupně zhoršovala, po roce 1597 stále více propadal střídavě zlosti a apatii a stahoval se do ústranní. Přispělo k tomu i zrušení plánovaného sňatku se sestřenicí Isabelou, dcerou Filipa II. Trpěl depresemi, nevěřil ani svým rádcům, které postupně vyhnal, a byl znepokojen také úvahami o svém nástupci, protože neměl žádného legitimního potomka (ačkoliv s baronkou Kateřinou Stradovou měl 6 dětí).

    Rudolfův dvůr začal ovládat chaos, císař místo vládnutí naslouchal stále více radám alchymistů a umělců, proto jeho příbuzní svolali schůzku, na níž vybrali za nástupce Rudolfova bratra Matyáše. Toho podporovaly rakouské a uherské stavy, připojily se i stavy moravské, kterým Rudolf nevyplácel peníze. Matyáš sestavil roku 1608 vojsko a táhl na Prahu. Čeští stavové byli rovněž názoru, že Rudolf je špatný vládce, ale nechtěli ani Matyáše. Výsledkem sporu byl Libeňský mír, kdy se oba o vládu v monarchii podělili – Matyáš získal Moravu, Rakousko a Uhry, Rudolfovi zůstaly Čechy, Slezsko a obě Lužice.

    Náboženské nepokoje však v Praze neustaly – Rudolf je vyřešil až 9. července 1609, kdy vydal Majestát, povolující svobodu vyznání. Také řevnivost mezi Rudolfem a Matyášem trvala. Rudolf získal za spojence Leopolda Pasovského, který v Čechách s vojskem potlačoval protestantství. Jakmile odtáhl z Prahy, obsadil ji Matyáš. Velitel stavovského vojska poté donutil jménem Matyáše Rudolfa abdikovat a Matyáš Habsburský byl 23. května 1611 korunován českým králem. Rudolf mohl užívat Pražský hrad až do své smrti, což však bylo již jen necelý rok. Zemřel ve věku 59 let, pohřben je ve svatovítské katedrále.

    Rudolf II. je obecně oceňován jako mecenáš, podporovatel vědy a sběratel umění. Na jeho dvoře tvořili významní malíři, sochaři, architekti, umělečtí řemeslníci a hudebníci. Působení učenců u Rudolfova dvora bylo sice motivováno císařovou slabostí pro okultismus, astrologii a podobné vědy, přijímané vědci s despektem, šlo však o typický výraz této doby.

    Rudolfovy sbírky byly po jeho smrti zapečetěny, ale velká část z nich zmizela při nájezdech Švédů za Třicetileté války roku 1648. Šlo o více než 400 obrazů a řadu knih (mj. Codex Gigas - Ďáblova Bible). Bylo mezi nimi také několik obrazů od malíře Giuseppe Arcimbolda, jehož nejznámějším dílem je portrét Rudolfa II. z roku 1591, kde je císař vyobrazen jako římský bůh změny Vertumnus.

    Život a dobu Rudolfa II. populárně přiblížil široké veřejnosti dvoudílný film Císařův pekař a Pekařův císař režiséra Martina Friče z roku 1951. Jméno Rudolfa II. je umístěno i na štukatuře pod okny Národního muzea v Praze, na oslavu těchto osobností byl natočen cyklus České televize Dvaasedmdesát jmen české historie.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Only registered users can post a new comment.