Nabídka zboží

Zasílání informací

Emisní plán ČNB 2006-2010                                    Emisní plán České Mincovny r. 2018


Emisní plán ČNB 2011-2015                                    


 

2011 - Stříbrná mince Karel Jaromír Erben, b.k.

2011 - Stříbrná mince Karel Jaromír Erben, b.k.

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 200. výročí narození Karla Jaromíra Erbena, standard

Více informací


890Kč vč. DPH

1 zboží na skladě

Upozornění: poslední kus skladem!

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 200. výročí narození Karla Jaromíra Erbena, standard

 

Nominální hodnota : 500 Kč

Autor : Jaroslav Bejvl

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 40 mm

Síla : 2,55 mm

Hmotnost : 25 g

Provedení : běžná kvalita (standard)

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 7.300 ks

Emise : 2. listopad 2011

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

 

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (Proof) !!!

 

Na lícní straně mince je zobrazena kytice lučních květin, přes jejichž stonky je umístěn dvouřádkový nápis „KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH. Při levém, spodním a pravém okraji pětisetkoruny je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „500 Kč“. Oba texty jsou odděleny tečkou. Značka České mincovny je nad písmenem „B“ ze slova „REPUBLIKA“.

Na rubu mince se nachází portrét Karla Jaromíra Erbena. Po obvodu pětisetkoruny je v neuzavřeném opisu text „KAREL JAROMÍR ERBEN“, který je na okrajích ohraničen letopočty „1811“ a „2011“. Při pravém okraji portrétu je značka autora pětisetkoruny Jaroslava Bejvla, která je tvořena písmeny „J“ a „B“.

 

Karel Jaromír Erben

(7. 11. 1811 – 21. 11. 1870)

    Karel Jaromír Erben se narodil se do podkrkonošské řemeslnické rodiny s písmáckou tradicí. Absolvoval gymnázium v Hradci Králové a poté právnickou fakultu v Praze. Od studentských let se přátelil s Františkem Palackým, se kterým úzce spolupracoval při studiu archivů. Roku 1837 ukončil studium na universitě a poté se na různých soudech věnoval bezplatné soudní praxi. Od roku 1843 byl zaměstnán jako vědecký pracovník ve Vlasteneckém muzeu (dnešním Národním muzeu). Zde byl pověřen, aby zkoumal v mimopražských archivech materiály k historii šlechtických rodů. Díky tomu se dostal i k vlastní sběratelské činnosti a začal shromažďovat písně, pohádky a pořekadla z celých Čech.

    V revolučních letech 1848 – 1849 byl Erben zvolen do Národního výboru a byl i členem přípravného výboru Slovanského sjezdu v Praze. Sám se ho však nakonec z důvodu účasti na českých slavnostech v Záhřebu nezúčastnil a do Prahy se vrátil až po potlačení revoluce. Překvapivě se však nedočkal žádných represí kvůli své účasti na přípravném výboru a naopak mu byla nabídnuta funkce redaktora vládních Pražských novin a funkce úředního překladatele při guberniu. Roku 1851 byl zvolen prvním archivářem města Prahy a od roku 1864 až do konce života pracoval jako vysoký úředník na pražském magistrátu.

    Výsledkem Erbenova celoživotního bádání jsou tři svazky národních písní, které uspořádal podle nápěvu a obsahu. Jejich první svazek vyšel v roce 1841 pod názvem Písně národní v Čechách a další svazky následovaly v roce 1843 a 1845. Celkem všechny svazky obsáhly přes 550 písní. V dalších letech dílo dále rozšiřoval a během let 1862 – 1864 spatřila kniha světlo světa v konečné podobě pod názvem Prostonárodní české písně a říkadla. Jak již název napovídá, k písním přibyla i říkadla a celý svazek vzrostl až na 2200 písní a říkadel.

    Neznámější Erbenovou sbírkou zůstává bezpochyby rozsahem nepříliš objemná sbírka balad Kytice z pověstí národních vydaná roku 1853. Kytice původně obsahovala dvanáct balad a teprve při druhém vydání v roce 1861 k nim přibyla ještě „Lilie“. Každá z balad představovala příběh ze života vyjadřující v symbolických obrazech osudové drama lidí a stala se vrcholem české baladické poezie. Kytice se stala inspirací nejen pro řadu Erbenových literárních následovníků jako byl Jan Neruda či Petr Bezruč. Některé z balad byly také zhudebněny například Antonínem Dvořákem či Zdeňkem Fibichem. Ilustrace ke knize vytvořili mnozí z předních českých malířů a grafiků, mimo jiné Josef Mánes, Mikoláš Aleš, Jan Zrzavý či Cyril Bouda.

    Brzy po vydání Kytice vytanula Erbenovi znovu myšlenka na knižní vydání českých pohádek. Pod názvem Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních byla kniha vydána v roce 1865 a obsahuje mimo jiné pohádky, které znají celé generace českých čtenářů – Tři zlaté vlasy Děda - Vševěda, O Dlouhém, Širokém a Bystrozrakém. Zlatovláska či Hrnečku, vař! Rozsah knihy byl jedinečný nejen v našich poměrech, ale i v rámci celé Evropy, jelikož nikdo se do té doby nepokusil představit pohádky slovanských národů v takové šíři. Kniha byla natolik obsáhlá, že Erben musel upustit od původně plánovaného bájeslovného výkladu pohádek a pověstí. Na tuto sbírku pohádek navázal ještě knihou Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských, kde vyšly slovanské pohádky a pověsti v Erbenově českém překladu.

    Vedle své literární a archivářské činnosti byl Erben aktivní i při vědecké práci. Byl členem týmu připravujícího Riegrův slovník naučný v oblasti národopisu, sepsal mimo jiné pojednání o legendě o svaté Kateřině a připravil edici Knížek šesterých o obecných věcech křesťanských Tomáše Štítného ze Štítného. Stranou nezůstala ani jeho činnost v oblasti právní a podílel se na překladech Občanského zákoníku a Řádu soudního a konkursního.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Only registered users can post a new comment.