2003 - Pamětní stříbrná mince Josef Thomayer, b.k.

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 150. výročí narození Josefa Thomayera - Běžná kvalita (standard)

Hodnota : 200 Kč

Autor : ak. soch. Ladislav Kozák (líc), Josef Oplištil (rub)

Materiál : 900 Ag, 100 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,4 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : běžná kvalita

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 12.000 ks

Emise : 19. březen 2003

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna v Jablonci nad Nisou

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také v Proof kvalitě !!!

Na lícní straně je český lev v obdélníkovém štítu a pod ním název státu "ČESKÁ REPUBLIKA" a nominální hodnota mince se zkratkou peněžní jednotky. Pod nominální hodnotou mince je lékařský symbol - číše ovinutá hadem a za ní vavřínová snítka symbolizující literární tvorbu dr. Thomayera. Vyobrazení doplňují iniciály autora lícní strany mince, akademického sochaře Ladislava Kozáka, a značka České mincovny v Jablonci nad Nisou, která minci razila.

Na rubové straně dvousetkoruny je portrét dr. Josefa Thomayera, přes jehož spodní část leží text "JOSEF THOMAYER" a letopočty "1853 - 2003". Jsou zde rovněž iniciály autora návrhu této strany mince, studenta AVU Josefa Oplištila.

MUDr. Josef Thomayer

    Josef Thomayer se narodil 23. března 1853 v chodském Trhanově v rodině zahradníka. V letech 1863-71 studoval na gymnáziu v Klatovech, poté na lékařské fakultě v Praze, kde roku 1876 získal doktorát. Byl žákem MUDr. Bohumila Eiselta, jednoho z nejvýznamnějších internistů 19. století. V dobách studií i po nich Josef Thomayer hodně cestoval po významných evropských lékařských pracovištích, kde získával znalosti a zkušenosti v různých medicínských oborech. V roce 1880 nastoupil jako asistent na I. interní kliniku v Praze. Roku 1883 dosáhl docentury, o tři roky později se stal mimořádným a v roce 1896 řádným universitním profesorem. V letech 1886-1902 působil jako přednosta universitní polikliniky a později převzal vedení II. interní kliniky lékařské fakulty české university v Praze. V roce 1921 odešel předčasně do penze. Důvodem byly rozvíjející se příznaky zhoubného onemocnění, kterému 18. října 1927 v Praze podlehl.

O profesoru Thomayerovi se říká, že byl nejvýraznější a nejrázovitější postavou českého lékařství na přelomu 19. a 20. století. Byl považován nejen za nepřekonatelného mistra v oblasti fyzikálních vyšetření (byl nazýván mistrem poklepu a poslechu), ale především za vynikajícího diagnostika v oblasti chorob ledvin, srdce a nervů a v neposlední řadě i za skvělého pedagoga, který na své vlastní klinice vychoval řadu budoucích výborných lékařů.

Kromě lékařské profese byl Josef Thomayer činný i v mnoha dalších vědeckých i kulturních institucích, jako např. ve Spolku českých lékařů, ve Svatoboru, Spolku českých spisovatelů a dalších. Stál u zrodu řady odborných časopisů, v roce 1880 založil periodikum Sbírka přednášek a rozprav, později přejmenovanou na Sbírku Thomayerovu.

Publikační činnost Josefa Thomayera byla velmi široká. Jeho stěžejním odborným dílem je několikasvazková práce nazvaná Patologie a terapie nemocí vnitřních z roku 1893. Pro studium lékařství je významná jeho příručka Úvod do drobné praxe lékařské.

Josef Thomayer ovšem nepublikoval jen díla odborná, patřil i mezi uznávané prozaiky a fejetonisty. Psal povídky a krátké drobné črty (sbírky Příroda a lidé, Vedle cesty, Po různých stezkách, Žloutne listí, Paběrky, Z pamětí lidí nepatrných a jiné práce), beletristicky zpracovával i odborná témata (Z lidské biologie a jiná próza). Byl přítelem mnoha významných českých spisovatelů, např. Jaroslava Vrchlického (s nímž se seznámil již za dob studií na gymnáziu), K. V. Raise, Aloise Jiráska, Bohdana Jelínka a dalších. Literárně debutoval již v roce 1872 ve Světozoru, přispíval i do mnoha dalších časopisů, např. do Lumíru, Květů, Osvěty a Zvonu, který také od r. 1902 až do své smrti redigoval. Jako literární pseudonym používal svého zpětně čteného jména - R. E. Jamot.

Profesor Thomayer byl rovněž velkým vlastencem a lidumilem. V rodném Trhanově nechal na vlastní náklad postavit chudobinec, své výtvarné sbírky a knihovnu odkázal Národní galerii a Národnímu muzeu, ostatní majetek Ústřední matici školské.

Zdroj : internetové stránky ČNB