2014 - Stříbrná mince Založení československých legií, Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí založení československých legií, Proof - emise srpen 2014

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : Luboš Charvát

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,35 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita (Proof)

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *"

Limitovaný náklad : - ks

Emise : 6. srpen 2014

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

Na lícní straně mince se nachází prapor se znakem československých legií používaným v jejich náborových střediscích. Pod vyobrazením praporu je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Při levém a spodním okraji mince je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Minci razila Česká mincovna, její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je nalevo od vyobrazení praporu.

Na rubu mince jsou vyobrazeny postavy čtyř legionářů – vlevo je ruský legionář, vpředu francouzský, za ním italský a vzadu srbský legionář. Při levém, spodním a pravém okraji mince je text „VZNIK ČESKOSLOVENSKÝCH LEGIÍ“. Pod vyobrazením francouzského legionáře jsou letopočty „1914 ▫ 2014“. Autorem mince je Luboš Charvát. Jeho iniciály, které jsou tvořené propojenými písmeny „LCH“, jsou při pravém okraji mince pod vyobrazením bodáku pušky.

Vznik československých legií

    Název československé legie začal být používán po první světové válce jako souhrnné označení jednotek zahraničního vojenského odboje za první světové války tvořených z Čechů a Slováků, kteří žili v zahraničí nebo přeběhli v průběhu války na druhou stranu fronty. Podle místa působení jsou rozdělovány na legie působící v Rusku, Francii a Itálii. Celkem v československých legiích bojovalo asi 150 000 mužů.

    První dobrovolnickou jednotkou, která se stala základem československých legií v Rusku, byla tzv. Česká Družina, která vznikla již 12. srpna 1914 z českých krajanů žijících v Rusku. Jádro České Družiny tvořilo 720 tzv. Starodružiníků, mezi kterými byli i budoucí velitelé Josef Švec, Jan Syrový či Stanislav Čeček. Česká družina nikdy nebojovala jako celek, její části byly většinou využívány k výzvědné a průzkumné činnosti jako součást 3. ruské carské armády. Od jara roku 1915 byl v Oděse zformován dobrovolnický Srbský sbor, jehož členové byli zařazeni do srbské divize, která se v srpnu 1916 zúčastnila bojů v Dobrudži. Divize podstoupila útrpné ústupové boje a její zbytky se stáhly do Ruska. Část československých příslušníků přešla do 1. československé střelecké brigády, ostatní se společně se srbskou divizí účastnili roku 1917 bojů na solunské frontě. Odtud byli na základě pokynu Československé národní rady v Paříži přesunuti do Francie a Itálie.

    Nejvýznamněji se československé legie v Rusku zapsaly účastí při bitvě u Zborova 2. července 1917, kdy československá brigáda prolomila tři rakouské obranné linie a získala asi 1 500 rakouských zajatců. Po bitvě u Zborova také zásluhou Tomáše Garrigua Masaryka zrušila ruská vláda omezení při vytváření československých jednotek a postupně vznikly další jednotky, které vytvořily československý sbor v Rusku. Na konci roku 1917 bylo v Rusku 38 500 členů legií a dalších 60 000 tisíc bylo v zajateckých táborech ve spolcích, které Masaryk organizoval jako rezervu legií. Po uzavření brest-litevského míru mezi Německem a Ruskem v březnu 1918 opustily československé jednotky Ukrajinu a měly se přepravit přes Archangelsk a Murmansk do Francie. Odtud však po čtyřměsíčním čekání odpluly jen dva transporty, jelikož přístavy zamrzly a chyběly lodě pro přepravu. Na základě iniciativy Tomáše Garrigua Masaryka byl tedy změněn plán odsunu a 26. března 1918 byla uzavřena Penzenská dohoda mezi bolševiky a Československou národní radou, která zaručovala legiím zásobování, průjezd Sibiří do Vladivostoku a odtud transport do Francie. Výměnou za to legionáři souhlasili s předáním všech těžkých zbraní a většiny kulometů a pušek. Bolševická vláda ovšem odsun ztěžovala neustálými kontrolami, požadavky na odevzdání dalších zbraní a snahou získat československý sbor do Rudé armády. Začátkem května 1918 se situace ještě zhoršila – bolševická vláda rozhodla, že Legie, které ještě nebyly ve Vladivostoku, z Ruska neodjedou a budou silou rozpuštěny a vojáci začleněni do Rudé armády. V květnu 1918 došlo i k boji s Rudými gardami v Čeljabinsku a následně začaly boje o přechod československých vojsk přes Sibiř. Evakuace našich vojsk do vlasti tak započala z Vladivostoku až v září 1919 a pokračovala až do září 1920.

    Ve Francii vytvořila základ legií Rota Nazdar, která vznikla v rámci cizinecké legie 23. srpna 1914. Rota byla zařazena do C praporu 2. pochodového pluku Cizinecké legie a účastnila se vítězné bitvy u Arrasu 9. května 1915. Po ztrátách za druhého útoku u Arrasu byl prapor C rozpuštěn a Rota Nazdar přestala existovat. Zbývající čeští vojáci byli pak roztroušeni do různých jednotek pluků Cizinecké legie.

    Dekretem z 19. prosince 1917 povolila francouzská vláda organizaci autonomní československé armády. Z dobrovolníků přepravených z Ruska, Rumunska, USA, Itálie, z Cizinecké legie a ze zajatců ze Srbska vznikl v lednu 1918 21. československý střelecký pluk. Z vyčleněných jednotek 21. pluku dále vznikl 22. československý střelecký pluk. Zařadil se do vzniklé Československé brigády ve Francii a zúčastnil se spolu s francouzskou 134. pěší divizí bojů v oblasti Vouziers. 29. června 1918 francouzská vláda jako první uznala právo Čechů a Slováků na ustanovení samostatného státu. Oba pluky pak 30. června 1918 složily slavnostní přísahu a převzaly prapor. Do nově vzniklého Československa se legionáři z Francie vrátili na jaře 1919.

    V Itálii vznikaly československé legie až v průběhu roku 1917, kdy byl ustanoven Československý dobrovolnický sbor. Itálie se dlouho vzniku legií bránila, jelikož Čechoslováci byli vnímáni jako součást Rakousko - Uherska, tedy italského protivníka. Navíc uznáním práva na sebeurčení Čechoslováků by Itálie de facto uznala stejné práva i Jihoslovanům a právě o část jihoslovanského území se chtěla po vítězství Dohody rozšířit. Na jaře roku 1918 došlo díky snaze Milana Rastislava Štefánika k vytvoření Československá divize. Do československých jednotek bylo zařazeno asi 20 000 vojáků, po podepsání příměří byly ze zajatců vytvořeny další prapory o počtu asi 60 000 vojáků. Českoslovenští legionáři v Itálii na sebe výrazně upozornili především v bitvě za udržení kóty Doss Alto v září 1918, ale bojovali i v dalších rozhodujících bitvách, zejména v rámci bojů na řece Piavě.

    Po návratu z války se legionáři aktivně zapojovali i do dění v Československu, především účastí na zajištění sporných území. Na severu země se jednalo o okupaci Těšínska a na východě o dobytí Slovenska obsazeného Maďarskou armádou.

    V československých legiích působila řada osobností, které se později významně zapsaly do politického života nově vznikající republiky, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk či Milan Rastislav Štefánik. Kromě toho v nich bojovaly i slavné osobnosti kulturního života, např. ve Francii malíř František Kupka, v Rusku Jaroslav Hašek či herec Zdeněk Štěpánek. Svébytnou součástí české literatury je i tvorba autorů, kteří psali téměř výhradně o tématu legií, a proto je tato literatura nazývána legionářskou. Jejími typickými představiteli byl například František Langer, Rudolf Medek či Josef Kopta.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB