Stříbrné mince České republiky roku 2013

Emisní plán ČNB r. 2021-2025                              Emisní plán České Mincovny r. 2020

 

2013 - Stříbrná mince Otto Wichterle, Proof

2013 - Stříbrná mince Otto Wichterle, Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí narození Otty Wichterleho, Proof

Více informací


550Kč vč. DPH

Dostupnost: Tento produkt již není na skladě

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí narození Otty Wichterleho, Proof - emise říjen 2013

 

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : MgA. Josef Oplíštil

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,2 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita (Proof)

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *"

Limitovaný náklad : 14.200 ks

Emise : 23. říjen 2013

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

 

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

 

Na lícní straně mince se nachází název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“, označení nominální hodnoty pamětní mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“ a text „MĚKKÁ KONTAKTNÍ ČOČKA“. Část textů překrytá vyobrazením kontaktní čočky je zaostřená, zbývající část je rozostřená. Minci razila Česká mincovna, její značka tvořená kompozicí písmen „Č“ a „M“ je při spodním okraji mince.

Na rubové straně mince je vyobrazen portrét Otty Wichterleho. Do portrétu částečně zasahují texty „OTTO WICHTERLE“ a letopočty „1913“ a „2013“. Autorem mince je MgA. Josef Oplištil. Jeho iniciály, které jsou tvořeny spojenými písmeny „OJ“, se nacházejí nad jménem „WICHTERLE“. Část portrétu a textů překrytá vyobrazením kontaktní čočky je zaostřená, zbývající část je rozostřená.

 

Otto Wichterle (100. výročí narození)

    Světoznámý český vědec Otto Wichterle se narodil v Prostějově, kde jeho dědeček založil firmu na hospodářské stroje. V inspirativním intelektuálním prostředí zvládl několik cizích jazyků, řadu praktických dovedností a věnoval se i sportu. Po absolvování gymnázia v Prostějově roku 1931 měl, coby mladší z řady potenciálních dědiců firmy, volnost vybrat si další kariéru, takže si zvolil studium na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství v Praze. Svou diplomovou práci tvořil Wichterle pod vedením významného chemika té doby, profesora Emila Votočka. K inženýrskému titulu mu byla na základě pěti publikovaných prací z oblasti derivátů sacharidů udělena již ve věku 24 let hodnost doktora technických věd. U profesora Votočka zůstal jako asistent až do uzavření vysokých škol 17. listopadu 1939, kdy se také rozloučil se započatým studiem lékařství. Na začátku roku 1940 nastoupil do Výzkumných chemických dílen firmy Baťa ve Zlíně.

    Pozornost Wichterleho pracovní skupiny se zaměřovala především na zkoumání látek příbuzných nylonu. Wichterleho tým vypracoval technologii výroby kaprolaktamu a již v roce 1941 připravoval polyamid, z něhož se dala spřádat vlákna, jakkoliv dřívější americké práce takovou možnost zpochybňovaly. V prosinci 1942 začalo gestapo zatýkat členy odboje ve Zlíně a Otto Wichterle byl uvězněn. Českým představitelům firmy se však podařilo jej po čtyřech měsících vyreklamovat. Stejně však bylo dohodnuto udržet výzkum polyamidů před Němci v tajnosti a ve vývoji intenzivněji pokračovat až po válce. Výsledkem bylo vlákno známé dnes pod názvem silon.

    Po skončení války se Wichterle habilitoval, a coby docent začal přednášet obecnou a anorganickou i organickou chemii na technikách v Praze a Brně a na Karlově univerzitě. Sepsal i učebnice, z nichž organická chemie svým pojetím předbíhala svou dobu. Souběžně se aktivně podílel na vybudování výroby silonu, zejména chemické části v Žilině a spřádání vláken v Plané. Za tyto aktivity byla později jeho kolektivu udělena státní cena. V roce 1949 rozšířil svou habilitaci i na obor technologie umělých hmot a plně se věnoval zřízení katedry technologie plastických hmot. V témže roce se stal jejím prvním profesorem a vedoucím.

    Při politické čistce, kterou provedlo v roce 1958 komunistické vedení VŠCHT, byl profesor Wichterle ze školy propuštěn a bylo mu zabráněno v další pedagogické činnosti. Mohl ale pokračovat s výzkumem na půdě nově ustaveného Ústavu makromolekulární chemie, jehož byl jmenován ředitelem. Důležitým výsledkem z té doby byla například technologie přípravy nového typu alkalického polyamidu, vhodného pro vytváření velkých plastových výrobků. Po celou svou kariéru Wichterle neopouštěl experimentální laboratorní práci, zvládal také zámečnické řemeslo a byl vynikajícím sklářem. Svými znalostmi, analytickým myšlením a nesmírným praktickým rozhledem získal významnou mezinárodní prestiž a zastával řadu let funkci prezidenta Makromolekulární divize při světové chemické organizaci IUPAC.

    Jméno Otty Wichterleho je celosvětově spojeno s vynálezem měkkých kontaktních čoček. Od roku 1952 začal s hledáním biokompatibilního materiálu pro aplikace v chirurgii, který očekával ve třídě trojrozměrných hydrofilních polymerů. Úspěšně se to podařilo syntézou poly-hydroxyethylmethakrylátového (HEMA) gelu, který pohlcoval až 40 procent vody a měl vhodné mechanické vlastnosti. Navíc byl průhledný, což vedlo k námětu využít jej jako materiálu pružných čoček. Protože Wichterle na půdě akademie preferoval základní vědecký výzkum, nechtěl zde aplikační vývoj kontaktních čoček provozovat a snažil se jej delimitovat do zdravotnictví. V roce 1961 však Ministerstvo zdravotnictví tento výzkum jako ekonomicky neperspektivní zrušilo a Wichterlovi nezbyla jiná možnost než v tomto směru pokračovat amatérsky.

    Na Vánoce roku 1961 se mu doma podařilo odlít na přístroji sestaveném z dětské stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola první měkké kontaktní čočky odstředivým způsobem. Dokázal tak, že se čočky dají vyrábět s minimálními náklady. Na základě toho dostal od ministerstva volnou ruku v dalším vývoji. Přes první nedůvěru optiků k použitelnosti měkkých čoček se brzy objevili zahraniční zájemci o komercializaci tohoto vynálezu a v roce 1963 uzavřely československé úřady s podnikateli z USA licenční smlouvy na využití desítek patentů, týkajících se materiálu čoček a různých postupů jeho zpracování. I přes značnou opatrnost úředníků, ponechávajících sice rizika, ale bohužel také velké zisky americké straně, byl pro Československo devizový přínos z tohoto obchodu mimořádný.

    Události roku 1968 výrazně ovlivnily Wichterlův život. V roce 1969 jako poslanec České národní rady žádal demisi ministra vnitra, postavil se proti zákonu o tiskové cenzuře, žádal vypracování demokratického volebního zákona a zasazoval se o svobodu vědeckého bádání. Jako jeden z iniciátorů manifestu 2 000 slov byl zbaven funkce ředitele Ústavu makromolekulární chemie a dále mu bylo umožněno pracovat pouze ve funkci řadového vědce. Nicméně nezatěžován administrativními a společenskými povinnostmi celkem spokojeně trávil většinu času v laboratoři či dílně, odkud pochází další důležité vynálezy a nápady, zejména k problematice kontaktních a nitroočních čoček. I když jeho izolace od vědeckého světa postupně slábla, plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. V roce 1990 byl zvolen do čela Československé akademie věd a významně se zasloužil o její modernizaci a o to, že díky tomu akademie odolala tlakům na likvidaci. Funkci předsedy vykonával až do dělení Československa v roce 1993. Zemřel 18. srpna 1998.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Only registered users can post a new comment.