Stříbrné mince České republiky roku 2011

Emisní plán ČNB r. 2021-2025                              Emisní plán České Mincovny r. 2020

 

2011 - Stříbrná mince Petr Vok z Rožmberka, Proof

2011 - Stříbrná mince Petr Vok z Rožmberka, Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 400. výročí úmrtí Petra Voka z Rožmberka, Proof

Více informací


990Kč vč. DPH

1 zboží na skladě

Upozornění: poslední kus skladem!

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 400. výročí úmrtí Petra Voka z Rožmberka, Proof

 

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : líc Jaroslav Bejvl, rub Mgr. Petr Horák

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,35 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita(Proof)

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.925 * 13 g *"

Limitovaný náklad : 12.400 ks

Emise : 19. října 2011

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

 

Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

 

 

 

Na líci dvousetkoruny je vyobrazen klášter Vyšší Brod, místo posledního odpočinku Petra Voka, což symbolizuje i rozlomený rožmberský erb. Kompozici doplňují název státu, jméno kláštera, označení nominální hodnoty mince a. značka mincovny.

Na rubu dvousetkoruny je portrét šlechtice v dobovém oděvu a v opisu jeho jméno a letopočty 1611 – 2011.

Petr Vok z Rožmberka (400. výročí úmrtí) 

(1. 10. 1539 – 6. 11. 1611)

    Jméno Petra Voka z Rožmberka většinou vyvolává představu rozmařilého šlechtice, milovníka žen a světských požitků, což vynikne zejména ve srovnání s jeho střídmým bratrem Vilémem. To ale byla pouze jedna stránka jeho osobnosti, navíc literárním zpracováním jeho osudů značně nadsazená. Petr Vok byl ale především velký znalec a mecenáš umění, z jehož popudu vznikla v Třeboni jedna z nejrozsáhlejších knihoven v Evropě, jakož i člověk, který se hluboce zabýval otázkami víry a hlásil se k příslušnosti k Jednotě bratrské.

    Poslední představitel rodu Rožmberků, nejvýznamnějšího šlechtického rodu v Jižních Čechách, se narodil roku 1539 Joštovi z Rožmberka a Anně z Rogendorfu.V útlém mládí vyrůstal na zámku pánů z Hradce v Jindřichově Hradci a poté se s matkou vrátil na rožmberské sídlo v Českém Krumlově. V mládí podnikl několik tzv. kavalírských cest, během nichž měl poznat svět a osvědčit se jako rytíř a kavalír. Po návratu z cest mu jeho starší bratr Vilém svěřil do správy menší panství, které zahrnovalo mimo jiné města Soběslav nebo Vimperk. Přestože byl Petr Vok finančně zabezpečen, plně si uvědomoval svoji závislost na bratrovi, který vystupoval jako jediný pán rožmberského dominia. Touha Petra Voka po osamostatnění vyústila v koupi města Bechyně a přilehlého panství. Bechyňský zámek dal přestavět na reprezentativní renesanční sídlo, kde soustředil sbírky uměleckých předmětů, přírodnin a fyzikálních přístrojů, které byly svojí šíří srovnatelné se sbírkami Rudolfa II.

    Přestavbou bechyňského zámku, nákupy uměleckých děl či stavbou útulků pro chudé a nemocné dalece přesáhl své finanční možnosti. Na rozdíl od ostatních velmožů své doby však Petr Vok finanční nesnáze neřešil zvyšováním poddanských dávek, ale raději si půjčoval peníze, třeba i na vysoký úrok. Toto zadlužení vyústilo ve vydání několika zatykačů pro neplacení dluhů, což ho přimělo k zodpovědnějšímu přístupu k hospodaření, díky čemuž své peněžní závazky během několika let výrazně snížil.

    Jelikož všechna manželství Viléma z Rožmberka skončila bezdětně, rozhodl se, že se dědicem rožmberského majetku musí stát alespoň potomek Petra Voka. Především tedy na Vilémův nátlak se Petr Vok roku 1580 oženil s Kateřinou z Ludanic. Bratrovi při uzavření sňatku Petr Vok přislíbil, že narodí-li se mu syn, bude Vilémovi od osmi let dán na vychování „právem otcovským“. Roku 1592 Vilém zemřel a Petr Vok se stal vladařem rožmberského panství, které tou dobou zahrnovalo 18 měst, 34 městeček a 750 vesnic. Společně s panstvím však zdědil i hrozivé dluhy, které se za doby Vilémova života nikdo neodvážit sčítat. Obezřetným hospodařením se však Petrovi Vokovi podařilo během tří let snížit dluh o zhruba 400 000 kop. Roku 1594 byl jmenován nejvyšším polním generálem a byl pověřen tažením proti Turkům, což posílilo jeho postavení a vliv v české společnosti.

    Jakožto rožmberský vládce přesídlil z Bechyně na rodový zámek v Českém Krumlově, kde pokračoval v rozsáhlých renesančních přestavbách započatých Vilémem. V polovině 90. let 16. století došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu Kateřiny z Ludanic, která od mládí bojovala s psychickou nevyrovnaností a od roku 1594 se u ní začaly projevovaly příznaky šílenství. Její smrt roku 1601 znamenala pro Petra Voka nejen osobní tragédii, ale také mu vzala poslední naději na dědice. Na počátku 17. století prodal třetinu rožmberského dominia včetně Českého Krumlova a nové sídlo si našel v Třeboni.

    Na rozdíl od Viléma z Rožmberku, který působil jako politik a diplomat, se Petr Vok po většinu života přímo nevěnoval politické činnosti. Svůj vliv na politický život udržoval především prostřednictvím svých přátel, zejména Václava Budovce z Budova. V posledních letech svého života však byl i on vtáhnut do pohnutých politických událostí v českých zemích na počátku 17. století způsobených bojem Rudolfa II. s bratrem Matyášem. Vokův třeboňský zámek se stal dějištěm tajných politických jednání a Vokovým spojencem se stal Kristián z Anhaltu, přední představitel protikatolické opozice v říši. Tomu přispíval nejen finančně, ale pomáhal mu i zprostředkovávat politické kontakty. Petr Vok také silně podporoval boj za náboženskou svobodu, jehož vyvrcholením bylo vydání Rudolfova majestátu v roce 1609.

    Snaha Rudolfa II. o pomstu bratru Matyášovi za politickou porážku a donucení k vydání majestátu vyústila ve vpád vojska vedeného Leopoldem Pasovským, které ničivě zasáhlo i panství Petra Voka. Císař Rudolf úmyslně nevyplatil pasovským slíbené finanční požadavky a ti poté přes jižní Čechy zamířili do Prahy. Odtud byli vojskem Matyáše vytlačeni a donuceni se stáhnout zpět do jižních Čech, kde obsadili České Budějovice. Petr Vok poskytl v Třeboni útočiště zástupcům jihočeské šlechty a odrážel odtud útoky pasovských. Poté, co se pasovští přesunuli od Českých Budějovic k Českému Krumlovu, se Petr Vok rozhodl, že dál nebude přihlížet drancování svého panství a sám jejich vojsko vyplatí. Z jeho podnětu tedy byla uzavřena dohoda o rozpuštění vojska a o vyplacení vojáků. Vyčerpání z politických jednání si vybralo daň na Vokově zdraví a 6. listopadu 1611 zemřel na třeboňském zámku. Novým třeboňským vladařem se stal Jan Jiří ze Švamberka a tím se uzavřely dějiny rodu Rožmberků, který ovlivňoval od 13. století dění nejen v jižních Čechách, ale výrazně zasáhl do dějin celých českých zemí.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Only registered users can post a new comment.