Nabídka zboží

Zasílání informací

Emisní plán ČNB 2006-2010                                    Emisní plán České Mincovny r. 2018


Emisní plán ČNB 2011-2015                                    


 

2006 - Pamětní stříbrná mince Vymření Přemyslovců po meči, Proof

Pamětní stříbrná mince Vymření Přemyslovců po meči - Proof

Pamětní stříbrná mince vydaná k 700. výročí vymření Přemyslovců po meči - Špičková kvalita (Proof)

Více informací


1 900Kč vč. DPH

4 zboží na skladě

 

 

 

Pamětní stříbrná mince vydaná k 700. výročí vymření Přemyslovců po meči - Špičková kvalita (Proof)

 

Hodnota : 200 Kč

Autor : Vojtěch Dostál, DiS

Materiál : 900 Ag, 100 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,3 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : špičková kvalita

Hrana : hladká s vlysem „ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA * Ag 0.900 * 13 g *"

Limitovaný náklad : 7.500 ks

Emise : 26. červenec 2006

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna v Jablonci nad Nisou

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli a vložena do tmavě modré krabičky. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.


Tuto minci nabízíme také v běžné kvalitě !!!

 

 

 

 

Na lícní straně dvousetkoruny je opis "ČESKÁ REPUBLIKA", ve středu mince je svatováclavská přilbice, pod ní meč jako symbol vymření Přemyslovců po meči, svatováclavská plamenná orlice a označení nominální hodnoty se zkratkou peněžní jednotky.

Na rubu dvousetkoruny je portrét Václava III., opis "VYMŘENÍ PŘEMYSLOVCŮ PO MEČI" a data "1306" a "2006". Autorem návrhu dvousetkoruny je pan Vojtěch Dostál, Dis, jeho autorská značka, obrácené písmeno D, je umístěna na spodním pravém okraji mince.

 

VYMŘENÍ PŘEMYSLOVCŮ PO MEČI

    Rod Přemyslovců, který odvozoval své jméno od bájného Přemysla Oráče, vládl v Čechách se dvěma krátkými přestávkami (přelom 80. a 90. let 9. století; počátek 11. století) téměř 450 let. Na knížecím, později královském trůnu se vystřídalo celkem 33 přemyslovských panovníků. Prvním historicky doloženým panovníkem byl Bořivoj I., který usedl na knížecí stolec okolo roku 868. Moc Přemyslovců se tehdy opírala o střední Čechy, kde na konci 9. století vytvořili dobře organizované rodinné dominium, odkud různými formami uplatňovali nadvládu nad ostatními osídlenými oblastmi Čech. Pro další vývoj přemyslovských Čech měla zásadní význam úcta k zavražděnému Bořivojovu vnukovi knížeti Václavovi, prvnímu českému světci, která se stala základem politické ideologie českého státu.

Za vlády Václavova bratra Boleslava I. a jeho syna Boleslava II. bylo postupně sjednoceno území Čech a uvedeno pod přímou vládu Přemyslovců; čeští panovníci rozšířili na krátkou dobu svou moc do Míšeňska, Slezska, Krakovska, na Moravu a snad až na Červenou Rus a západní Slovensko. Za knížete Oldřicha (okolo 1019) byla k Čechám znovu připojena Morava.

V průběhu 11. a 12. století se český stát především v důsledku sporů mezi Přemyslovci dostával do užší závislosti na římsko německém panovníkovi. Za služby prokázané Jindřichovi IV. v boji proti papeži a říšským knížatům byl Vratislav II. v r. 1085 odměněn královským titulem (korunovace v Praze 1086). Podobně v roce 1158 získal královský titul Vladislav II. za příslib pomoci Fridrichu Barbarossovi při obléhání Milána.

Pravděpodobně již v té době používal český panovník na svém štítě znak orlice (poprvé je doložen 1180). Někdy na počátku 13. století byla vytlačována novým znakem, lvicí. Ta se asi na počátku vlády Přemysla Otakara II. změnila ve lva s rozštěpeným ocasem.

Skutečný rozkvět českého státu nastal za posledních Přemyslovců. Obratnou politikou dosáhl Přemysl Otakar I. uznání dědičného královského titulu ze strany říše i papeže (korunovace 1198, 1203) a dalších výsad pro české panovníky a český stát. Všechna privilegia v roce 1212 stvrdil a rozšířil římsko německý král, pozdější císař Fridrich II. Zlatou bulou sicilskou. Současně byly upraveny i vnitřní záležitosti českých zemí: v Čechách byla zavedena primogenitura, tj. nástupnictví nejstaršího syna, na místo staršího stařešinského práva, podle něhož měl vládnout nejstarší žijící Přemyslovec, což bylo častou příčinou bojů o trůn; uskutečnila se reforma mince, zavedly hospodářské změny (trojpolní systém, dědičný pronájem pozemků, počátky měst). V důsledku hospodářské prosperity nastal i kulturní rozvoj českých zemí. Přemyslův nástupce Václav I. (korunován za otcova života 1228) pokračoval v nastoupené politice. Za jeho vlády vznikala nová města, byla postavena řada hradů, kolonizace neosídlených oblastí se dostávala do své vrcholné fáze. Přemyslovci nastoupili expanzi do sousedních zemí. Václavův syn Přemysl Otakar II. získal rakouské země, ucházel se i o římskou korunu a angažoval se v říšské politice. Konflikty se šlechtou a válka s římským králem Rudolfem I. vedly ke ztrátě získaných území a přivodily jeho pád na Moravském poli (1278). Za následující regentské vlády Oty V. Braniborského nastala v Čechách anarchie, země byla drancována domácí šlechtou i cizími vojsky, situace vedla až k hladomoru (1282). Václav II. se ve vnitřní politice zaměřil na úpravu hospodářských a kulturních poměrů, dosáhl konsolidace českého státu, upevnění správy, provedl mincovní reformu (ražba kvalitního pražského groše zahájená v r. 1300), současně pokračoval ve velmocenské politice. V roce 1300 se stal polským králem, 1301 získal pro syna Václava (III.) uherskou korunu (korunován jako Ladislav V.). Tato politika vyvolala nepřátelství ze strany říše i papeže. Římský král Albrecht Habsburský vyhlásil na Přemyslovce říšskou klatbu a zahájil válečné tažení proti Václavovi II. Když se situace začala obracet ve prospěch Přemyslovců, Václav II. v roce 1305 zemřel.

Svému synovi Václavovi III. (nar. 6. října 1289) odkázal vedle závratných dluhů dvě královské koruny, českou a polskou (v Uhrách Václav III. abdikoval již r. 1304). Šestnáctiletý panovník dával údajně přednost zábavám a hýření před politickými povinnostmi. Nicméně se podařilo politikům, kteří zatím dokončili jednání zahájená Václavem II. (smír s Albrechtem, definitivní rezignace na Uhry), přimět ho k odpovědnému jednání a zaměřit se alespoň na udržení Polska, kde narůstal odpor proti Přemyslovcům a docházelo k nepokojům. Vojenské tažení proti Polsku skončilo však v Olomouci 4. srpna 1306, kdy byl mladý král zavražděn najatým vrahem - jak uvádí Zbraslavská kronika "tento král, ozdoba vlasti, jediná útěcha národu zůstavená, světlo a kořen Čech, proklán smrtelnými ranami zahynul a zhasl." S Václavem III. vymřel český panovnický rod po meči, což natrvalo změnilo další osud českých zemí.

Zdroj : internetové stránky ČNB

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Only registered users can post a new comment.