Stříbrné mince České republiky roku 2013

Emisní plán ČNB r. 2021-2025                              Emisní plán České Mincovny r. 2020

 

2013 - Stříbrná mince Josef Bican, b.k.

Stříbrná mince Josef Bican, b.k.

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí narození Josefa Bicana, standard

Více informací


850Kč vč. DPH

Dostupnost: Tento produkt již není na skladě

Pamětní stříbrná mince vydaná ke 100. výročí narození Josefa Bicana, standard - emise září 2013

 

Nominální hodnota : 200 Kč

Autor : Mgr. Petr Horák

Materiál : 925 Ag, 75 Cu

Průměr : 31 mm

Síla : 2,3 mm

Hmotnost : 13 g

Provedení : běžná kvalita (standard)

Hrana : vroubkovaná

Limitovaný náklad : 6.800 ks

Emise : 11. září 2013

Emitent : ČNB

Mincovna : Česká mincovna a.s.

Každá stříbrná mince je uložena v ochranné plastové kapsli. Součástí je též certifikát pravosti České národní banky.

 

Tuto minci nabízíme také ve špičkové kvalitě (Proof) !!!

 

Na lícní straně mince je Josef Bican v dresu fotbalového klubu Slavia na pozadí děleného štítu s pěticípou hvězdou. Při levém, spodním a pravém okraji mince je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“ a označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „200 Kč“. Minci razila Česká mincovna, její značka je při horním okraji dvousetkoruny.

Na rubové straně mince je portrét Josefa Bicana. Při pravém okraji mince je opis „JOSEF BICAN“ a při levém okraji mince jsou letopočty „1913“ a „2013“. Autorem mince je Mgr. Petr Horák. Jeho iniciály, které jsou tvořeny spojenými písmeny „HP“, jsou za letopočtem „2013“.

 

Josef Bican

( 25. září 1913 – 12. prosince 2001)

    Patrně nejslavnější český fotbalový hráč se narodil ve Vídni v rodině vídeňské Česky a Jihočecha původem ze Sedlice u Blatné. Otec František byl také fotbalovým hráčem vídeňského klubu Hertha, jeho fotbalová kariéra však byla brzy ukončena – zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalového zápasu. Josef Bican získal první fotbalové zkušenosti ve věku 12 let právě v klubu, za nějž hrával jeho otec. Kromě fotbalu se u něj od mládí projevoval talent i v jiných sportovních odvětvích – věnoval se boxu i zápasu a ke všem sportovním činnostem přistupoval cílevědomě se snahou být co nejlepší.

    Jako hráče klubu Hertha si ho ve čtrnácti letech všimli zástupci týmu továrny na barvy Farbenlutz a Josef Bican nastupil do jejich mužstva. Brzy ale Bicanovu rodinu postihla další tragická událost – v 17 letech zemřel nešťastnou náhodou jeho starší bratr František a maminka Josefa následně poslala na pobyt k prarodičům do Sedlice. Po návratu do Vídně nastoupil opět do barev Farbenlutz, ale nedlouho poté přešel do Rapidu. Zároveň se také stal členem rakouské reprezentace Wunderteam, který poprvé reprezentoval v zápase se Skotskem.

    O hráče projevila zájem pražská Slavie, avšak Rapid ho nechtěl uvolnit a proto musel odejít nejprve do mužstva Admira a teprve v podzimní sezóně roku 1937 mohl nastoupit za Slavii. Rakouskou ligu opustil s úctyhodným skóre 196 nastřílených gólů. Bohužel se nemohl zúčastnit mistrovství světa za Československo, jelikož nedbalostí úředníků neměl ještě schválenou českou státní příslušnost. Spolupráce se Slavií hned vynesla tento tým k úspěchu a již v roce 1938 Slávia vyhrála Středoevropský pohár poté co vyřadila ve čtvrtfinále Ambrosianu, dnešní Inter Milán, neuvěřitelným skóre 9:0.

    Během válečných let nebyla hrána žádná mistrovství ani mezistátní zápasy, navíc byl na Bicana vyvíjen tlak, aby se zřekl českého a požádal o německé občanství, což kategoricky odmítl. Slavie v národní lize však ve válečných letech nemá přemožitele a v letech 1940 – 1943 získává ligové tituly. Neodmyslitelnou zásluhu na úspěchu Slavie v těchto letech měl Josef Bican – např. v sezóně 1943-1944 nastřílel 58 branek. V roce 1947 dostal nabídky na zahraniční angažmá z Itálie, Francie a Švýcarska, které však z rodinných důvodů odmítl. V dresu Slavie nastoupil naposledy v roce 1948, kdy Slavia získala osmý mistrovský titul. O rok později přešel do druholigových Vítkovic, které okamžitě díky jeho působení postoupily do první ligy, a v témže roce odehrál svůj poslední reprezentační zápas za Československo. Celkem nastoupil v reprezentačních barvách Československa čtrnáctkrát, za Rakousko hrál devatenáctkrát a králem střelců se stal naposledy v roce 1950.

    V roce 1952 přestoupil do Hradce Králové, který se díky němu také posunul do první ligy, a tou dobou již se pomalu pocítil první známky perzekuce ze strany komunistického režimu. Kvůli rozhovoru, který poskytl pro hradecký deník, a který byl vyhodnocen jako protirežimní, byl v roce 1953 na hodinu vyhozen a útočiště našel opět ve Slavii. Informace o postupu hradeckého klubu vyvolaly vlnu zájmu i v zahraničním tisku a např. Rakousko chtělo navrátit Bicanovi zpět občanství. Komunistický režim nenechal celou aféru dlouho bez odezvy - ministr obrany Alexej Čepička označil ve svém projevu Bicana za symbol buržoazního sportu a nepřítele komunistického režimu.

    Politické perzekuce pokračovaly i na půdě Slavie. Unaven půtkami s funkcionáři Slavie se rozloučil jako hráč týmu, do roku 1956 zde působil již jen jako trenér a po zájezdu do Jižní Afriky byl vyhozen nadobro. Chvíli pracoval jako trenér týmů Liberce, Brna a Příbrami, ale jako politicky nepřijatelná osoba byl nakonec donucen živit se jako dělník, poté jako závozník, řidič náklaďáku a dělník v holešovickém přístavu. V roce 1962 nastoupil jako trenér Kladna, tou dobou posledního družstva v lize, které zachránil před sestupem, bohužel i zde naráží na odpor.

    Teprve v roce 1969 se věci začnou obracet k lepšímu a díky předsedovi ČSTV Emanuelovi Bosákovi dostal nabídku na místo trenéra v belgického Tongerenu. Po třech sezónách jeho působení družstvo postoupilo ze čtvrté do druhé ligy. Po třech letech se vrátil domů a na rok nastoupil jako trenér Vlašimi. Koncem 70. let odešel z aktivního fotbalu do důchodu, sportu se však věnoval dlouhou dobu ještě rekreačně. Zemřel 12. prosince 2001.

    Josef Bican byl nejúspěšnějším střelcem, který kdy hrál za české týmy. Pokud sečteme všechny jeho góly z rakouské, protektorátní a československé ligy, dostaneme se k číslu 643. V roce 1997 byl společně s Pelém a Uwe Seelerem oceněn jako nejlepší střelec století a v roce 2001 dostal cenu jako nejčastější ligový střelec.

Zdroj textu či obrazové části: internetové stránky ČNB

Zatím nebyl přidán žádný komentář. Můžete být první...

Only registered users can post a new comment.